Základní péče spočívá především v udržení výsadby v bezplevelném stavu. Plevel odstraňujeme mechanicky a včas. Pokud výjimečně použijeme herbicidy, je nutná maximální opatrnost - růže jsou na tyto přípravky mimořádně citlivé; i při nepatrném zasažení růže postupně odumře.
Kypříme půdu kolem nich, případné mulčování kůrou nebo jiným materiálem je vhodné u růží, které na zimu nevyžadují přihrnování zeminou.
Růže koření poměrně hluboko, zaléváme tedy hlavně mladé výsadby nebo při nedostatku srážek. Velmi důležitá je zálivka přímo k rostlinám, neboť kropením na listy podporujeme rozvoj houbových chorob. Zaléváme raději méně často, ale vydatně.
První přihnojení průmyslovými hnojivy provádíme teprve rok po výsadbě. Plné hnojivo bez chlóru s větším obsahem dusíku aplikujeme při rašení a potom nejpozději v červenci; koncem léta až začátkem podzimu už použijeme hnojiva se síranem draselným a superfosfátem. Předávkování dusíkem zvyšuje náchylnost k houbovým chorobám.
Letním řezem podporujeme další kvetení u remontujících čili opakovaně kvetoucích růží. Odkvetlé květy velkokvětých růží odstraňujeme až po první dobře vyvinutý list, u mnohokvětých růží odstřihneme celá květenství. Výhon po řezu vykvete znovu zhruba za 6 týdnů. U botanických růží ponecháváme šípky. U očkovaných růží poznáme podle odlišného listu podrůstající podnož – tyto plané výhony co nejdříve odstraníme, nejlépe vytržením.
Pokud jsou růže díky vyrovnané výživě a zálivce v dobré kondici, nejsou tolik napadány obecně rozšířenými chorobami a škůdci, nebo jim alespoň lépe odolávají. K chemickým zásahům přistoupíme teprve tehdy, když poškození přesáhne únosnou míru. Řídíme se přesně návodem.
Text a foto Olga Kubalová Wankeová