Blog Praha
Publikováno 3. 6. 2019

Hortenzie, půvabné (s)chovanky našich zahrad

„Není milovníka květin, který by neznal a nedovedl si vážiti hortensie, této nezmarné květiny, zdobící okna světnic i zahradu mohutnými květovými koulemi. Jsou ale rozličné hortensie…“ (Oskar Smrž, Dějiny květin, 1923)

Hortenzie (Hydrangea) jsou opravdu velmi rozmanité, vždyť tento rod opadavých keřů zahrnuje přes 70 druhů. Většinou se nám ale jako první vybaví nejznámější a zřejmě nejobdivovanější druh, a to hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla), po celé léto kvetoucí nápadnými kulovitými květenstvími zbarvenými výrazně modře, fialově, růžově až červeně. Právě s nimi ale bývá trochu potíž - ne vždy se jim chce vykvést. 

Aby kvetly, nesmíme je na podzim ani zjara příliš stříhat, neboť tento druh zakládá květ už v létě předchozího roku. Na jaře odstraníme jen výhony namrzlé, suché nebo zkrátíme slabé. Větší mrazy mohou způsobit namrznutí letorostů a vrcholových pupenů, rostlina pak následující rok kvete málo nebo vůbec. Na zimu je proto třeba tyto hortenzie připravit; nepřehnojujeme dusíkem, aby nové výhony včas vyzrály, a keře před mrazy chráníme vrstvou listí a chvojí. V posledních letech se v sortimentu objevují velkolisté hortenzie kvetoucí jak na loňských, tak na nových výhonech.

Každopádně vyžadují chráněné polostinné stanoviště a propustnou vlhčí půdu s nízkým pH, čili větším podílem rašeliny. Modré nebo intenzívnější zbarvení květenství je podmíněno kyselou půdní reakcí – 3,5 až 4,5. Druhou podmínkou je dostatek volně přístupných iontů hliníku v půdě, což zajistí přihnojování speciálními přípravky s obsahem hliníku. Bílé odrůdy barvu nemění. V našich podmínkách velkolisté hortenzie nedorůstají přílišné výšky, obvykle do 1 až 1,5 metru.

Předchozí je velmi podobná hortenzie pilovitá (Hydrangea serrata), nejčastěji vykvétá plošším „krajkovým“ květenstvím složeným z vnějších větších a vnitřních drobných květů. Nároky a péče jsou stejné.

Bezpochyby méně náročná, spolehlivě rostoucí a vždy po celé léto kvetoucí je hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata). Od předchozí se liší i vyšším vzrůstem; dle odrůdy dorůstá výšky 2 až 4 metrů. Květy jsou uspořádané v kuželovitých latách na koncích výhonů a vytvářejí se na novém dřevě, takže rostliny můžeme v předjaří libovolně hluboko seříznout. Květ je zpočátku bílý, u mnoha novějších kultivarů se postupně mění ve světle až tmavě růžově červený. Působivé květenství některých velkokvětých kultivarů dosahuje délky i několika desítek centimetrů a zdobí zahradu velmi dlouho – může vytrvat na keři až do konce zimy, kdy je odstraníme. Kromě vlhkého a polostinného až slunečného stanoviště a jarního přihnojení nevyžadují zvláštní péči. 

Další známější a spolehlivou hortenzií je hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens). Patří opět k těm nenáročným a vyžaduje podobné stanovištní podmínky, čili polostín a vlhčí kyselejší půdu - ve vlhku snese i místo slunné. Na jaře přihnojíme. Kvete od začátku léta, a to na nových výhonech, proto ji lze koncem zimy více či méně seříznout. Květenství má kulovitý tvar, je čistě bílé; poslední dobou se objevily i růžově zbarvené kultivary. Dosahuje výšky 1 až 1,5 metru. 

Popelkou mezi hortenziemi je další kráska, a to hortenzie dubolistá (Hydrangea quercifolia), nezaslouženě nepříliš známá. Zdobí ji poměrně velké, laločnaté listy, vypadající jako listy dubu; na podzim se na slunci zbarvují do nápadně červeného odstínu. Květenství je kuželovité, bílé, najdou se i kultivary s květem plným či zbarveným do růžova. Vyžaduje vlhčí polostín. Podle kultivaru dorůstá kolem 1 až 2 metrů výšky. Nestříháme ji, v předjaří odstraňujeme pouze suché, namrzlé či slabé větve a odkvetlá květenství; zjara ji přihnojíme.

Hortenzie drsná (Hydrangea aspera subsp. sargentiana) je jednou z poněkud méně známých hortenzií. Vzrůstný keř, dosahující výšky kolem 3 metrů, má dosti velké, zvláštně semišově chlupaté listy. Celé léto nakvétá nápadnými latami dvoubarevných plochých květenství, sestávajícími z vnitřních drobných fialkově zbarvených kvítků, obklopených límečkem nápadných bílých až růžových květů. Kvete na starém dřevě, proto stříháme co nejméně, odstraňujeme pouze slabé a suché větve v předjaří. Potřebuje kyselejší až neutrální půdu a vlhké, polostinné stanoviště. 

Trochu odlišnou hortenzií je popínavá hortenzie řapíkatá (Hydrangea petiolaris). Bude skvělou volbou k vertikálnímu ozelenění stinného koutu. K růstu potřebuje pouze drsnější podklad – hrubé zdivo, kámen či dřevo, aby se přichytila příčepivými kořínky, a také polostín až stín a vlhkou, kyselejší a živnou půdu. Zpočátku roste pomaleji, postupem let ale dosahuje i více než 10 metrů výšky. Plochá krémová květenství se objevují od začátku léta a na rostlině vytrvají dlouho. Pokud ji musíme omezovat řezem, činíme tak raději hned po odkvětu.                    

Text a foto Olga Kubalová Wankeová

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás.

Související položky