Blog Praha
Publikováno 1. 4. 2019

Hmyzí pomocníci

Užitečných hmyzích spojenců, kteří dokáží na naší zahradě udržet zdravou přírodní rovnováhu nebo zajistit opylení, můžeme najít celou řadu. Bohužel ne každou larvu, housenku či brouka dokážeme správně rozpoznat, a ne každý hmyz je přitažlivého vzhledu. Často i z těchto důvodů některé druhy neoprávněně vyháníme nebo dokonce zbytečně hubíme. Mohou ale mezi nimi být tvorové velmi prospěšní, a pokud je na naší zahradě dokážeme udržet, ušetříme si spoustu starostí. Pojďme si některé z nich představit.

Opylovači: Opylování hmyzem se nazývá entomogamie, hezky česky hmyzosnubnost. Rostliny jsou opylovány různými způsoby a přibližně 80% kvetoucích rostlin je opylováno právě hmyzem. Připomeňme si, že opylování má v našem životě velmi důležité poslání. Přibližně jedna třetina potravin, které běžně konzumujeme, závisí na opylení. Kdyby nebyli opylovači, spousta rostlin by nebyla schopna reprodukce, v přírodě by převládly rostliny větrosnubné a zanikla by pestrá květena; my bychom nemohli sklízet semena a plody.

  • Včela medonosná 
    Nejvýznamnější blanokřídlý opylovač, který žije ve velice sofistikovaném společenství a má vysoce rozvinutou schopnost komunikace. Nejčastěji žije v uměle vytvořených úlech. Ve včelstvu žijí tři druhy včel: královna, trubci a dělnice. Královna má za úkol pouze reprodukci, trubci jsou samečci, kteří oplodní královnu a dělnice vykonávají veškeré pracovní činnosti spojené s péčí o plod, stavbou díla a přínosem zásob. Dělnice jsou samičky se zakrnělými orgány, a právě ty potkáme v přírodě nejčastěji. V současné době se imunitní systém včel potýká se zavlečenými parazity, pesticidy a insekticidy. O to více jsou včely medonosné odkázány na pomoc člověka.
  • Včela samotářka 
    Samotářské včely tvoří druhově nejbohatší skupinu včel. Od medonosných včel se liší hlavně tím, že nežijí v organizovaném společenství a nemají tedy rozděleny funkce jako v úlu. Nemají dělnice a plodná může být každá samička. U nás jich žije více než 600 druhů a každý má svá specifika. Velmi pestré jsou rovněž způsoby hnízdění samotářek. Některé druhy budují rozmanitá zemní hnízda, jiné druhy používají již hotové dutiny, ve kterých se zabydlují. Přestože žijí samotářky velmi nenápadně, mají značný význam pro opylování mnoha druhů rostlin. Například některé druhy samotářek dovedou opylovat květy vojtěšky mnohonásobně výkonněji než včely medonosné.
  • Čmelák 
    Čmeláci žijí v jednoletých společenstvech. Svá hnízda budují buď na povrchu – v suchém listí, mechu, trávě, nebo v podzemí – v opuštěných myších a hraboších dírách. Na jaře zakládá hnízdo oplozená samička, která přezimovala zahrabaná v zemi a odchová si první dělnice. Čmeláci mají nemalý význam jako opylovači mnoha druhů kvetoucích rostlin. Zvláště v chladných horských a severských oblastech, kde včely medonosné pro nízké teploty a nepřízeň počasí nelétají. V hojnějším počtu se u nás vyskytuje asi 15 druhů čmeláků.
  • Motýl 
    Řád motýlů se vyznačuje sacím ústním ústrojím stočeným do spirály, který se samovolně natáhne, když dojde k podráždění chuťového ústrojí motýla na chodidlech. Díky tomuto dlouhému sosáku se motýli dostanou do velmi hlubokých květů. Schopnost dospělých motýlů opylovat květy je člověkem vítána a dospělí motýli jsou nadmíru užiteční. Většina motýlů klade vajíčka na rostliny, které následně představují potravu pro jejich býložravé housenky. Existuje řada motýlů, kteří kladou vajíčka na „plevele“ jako jsou bodláky a kopřivy. Existují ale i ti, kteří mohou ohrozit naši zeleninovou zahrádku (např. bělásek zelný), způsobují červivost ovoce (např. obaleč. jablečný), či nás dokáží pěkně potrápit (např. mol obilný).
  • Pestřenka („vosička“)
    Pestřenky tvoří na světě jednu z největších čeledí much. Podobají se dravým vosám, jsou trochu menší, ale nebezpeční pro člověka nejsou. Nejčastěji nás zaujme typickým stáním v letu na místě, při vyrušení trhavě rychle odlétá a zase se většinou vrací na původní místo. Dospělý dvoukřídlý jedinec se živí nektarem a pylem kvetoucích rostlin. Obzvlášť ho lákají rostliny z čeledí miříkovitých, např. kopr, anýz, fenykl či kmín. Nepohrdne ochutnat ani nektar z květu máty, levandule a tymiánu, z planých rostlinek mochny, řebříčku nebo rozchodníku.
  • Dlouhozobka
    Lišajovitý motýl s dlouhým sosáčkem, který saje nektar v letu jako kolibříci. Patří k nejnápadnějším tažným motýlům. K nám přilétají počátkem léta z jihu a zalétají daleko na sever. Dospělci pak létají od srpna do pozdního podzimu, kdy se opět vracejí na jih. S oblibou naletují v podvečer na medonosné rostliny. Lákají je například floxy, komule, tulipány, prvosenky, violky, šeříky, sporýše, čistce, mydlice, bodláky, hvozdíky, chrpy, kakosty či petúnie.


Predátoři: Dravý hmyz hraje v přírodě nezastupitelnou roli. Živí se všelijakou havětí, tedy i škůdci rostlin. Jsou schopni významně redukovat jejich populaci a zajistit tak přirozenou rovnováhu prostředí. Představují spojence, kteří dokáží ochránit naše pole a zahrady před mlsnými záškodníky.

  • Slunéčko sedmitečné („beruška“)
    Drobný brouk je postrachem mšic, svilušek a červců. Dospělá slunéčka jsou známá, ale larvy slunéčka nevypadají vábně, lidé je neznají a mohou je ničit v domnění, že jde o nezvané škůdce. Přitom larva během svého života zlikviduje okolo tisícovky mšic. Mladá slunéčka musí přečkat zimu a teprve druhým rokem jsou schopna se rozmnožovat. Proto na podzim zalézají do různých skulin v kamení, škvír ve dřevě, či se ukryjí v podrostu mechu a staré trávy.
  • Zlatoočka 
    Křehký, něžný a zároveň dravý hmyz, který požírá mšice, svilušky, štítěnky, roztoče, larvy motýlů a housenky. Živí se také vajíčky a larvami mandelinky bramborové. Nesnažme se zlikvidovat ani larvy zlatoočky, její hlavní potravou jsou právě mšice. Zlatoočky jsou aktivní hlavně za soumraku a v noci, kdy často nalétávají na světlo. Nejčastěji ji potkáme na podzim, kdy nalétává do domů a bytů k přezimování. Pokud ji v tomto období doma potkáme, opatrně ji chyťte a přeneste na chladnější místo, kde může zimovat, třeba na půdu.
  • Škvor 
    Škvor je vlhkomilný noční tvor a poradí si s larvami mšic, komárů a vajíčky plžů. Také se ale dokáže s chutí pustit do zeleniny, listí a květů. Škody však nebývají nijak dramatické. Škvoři vylézají za potravou zpravidla v noci, přes den je najdeme ukryté ve vlhkém tmavém místě, třeba pod kamenem. Pokud ho chceme přestěhovat z místa, kde nám škodí, postačí mu večer nabídnout úkryt v podobě květináče naplněného mechem, který ve dne přemístíme do lokality s výskytem škůdců.
  • Pavouci 
    Pavouci jsou druhově velmi bohatý řád, často považovaný za hmyz. Způsob života pavouků je velice rozmanitý. Všichni pavouci jsou dravci, živící se především hmyzem, který lapají do sítí nebo ho přepadají. Osminozí predátoři běžně požírají mšice a jim podobný škodlivý hmyz, někteří se vypořádají i s drobnými plži. Existují nedávno objevené druhy pavouků (šplhalka keřová a listovník obecný), kteří jsou na rozdíl od jiných druhů hmyzu aktivní i v zimě a vydávají se na lov i v mírných mrazech. Likvidují meru skvrnitou, největšího škůdce hrušní v Evropě způsobující chřadnutí hrušní.
  • Střevlík 
    Nádherný dravý brouk si poradí s malými škůdci, jejich larvami i vajíčky, hravě zatočí i s plži. Svou potravu porcuje obrovskými a silnými kusadly. Stejně dravé jako dospělci jsou i larvy střevlíků. Nejvíce aktivní je střevlík v noci, setkat se s ním můžete ale i ve dne. Přes den nejraději odpočívá v trouchnivějícím dřevě, v mechu, pod kůrou či kameny a v dalších přirozených úkrytech.
  • Larvy pestřenky 
    Dospělci sice mšice nehubí, ale kladou mezi mšice či blízko nich vajíčka. Vylíhnuté larvy se pak hojně mšicemi živí. Pestřenek u nás existuje asi 100 druhů a některé druhy si poradí například i s pilatkami a třásněnkami. Pokud chcete podpořit jejich přítomnost, zahradničte bez chemie. Svítivě zelené larvy pestřenky hruškové jsou totiž velmi citlivé na chemické přípravky.

Text Ivana Zachová, foto pixabay.com a Olga Kubalová Wankeová

 

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás.

Související položky