Blog Praha
Publikováno 12. 3. 2019

Zelenina ve vysokých záhonech

Proč nespojit touhu po krásném a užitečném prostoru na pěstování rostlin s vybudováním vysokého záhonu? Možná si položíte otázku, zda se takové záhony vyplatí budovat. Mohou však vyřešit problémy spojené s problematickou půdou, zlepšit produkci, estetický vzhled zahrady, její přístupnost a v neposlední řadě ušetřit místo, čas a peníze. Pěstujeme na nich především zeleninu, bylinky, ale i trvalky, letničky i drobné ovoce. Uspořádání rostlin nabízí prakticky nekonečně mnoho způsobů. Někdo má představu ornamentálního pravidelného uspořádání a může se inspirovat v klasicistních zahradách francouzského typu (slavné zahrady ve Villandrech), jiný se inspiruje venkovským uspořádáním anglické zahrádky; ten největší přírodomilec si může z vysokého záhonu udělat malou divočinku.


VÝHODY VYSOKÝCH ZÁHONŮ

  • Lepší produkce – rostliny rostou v hluboké, úrodné a nekompaktní půdě, po které se nechodí.
  • Až dvojnásobné množství rostlin na stejném prostoru – na zahradě s VZ rostliny zabírají dvě třetiny plochy a cesty jednu třetinu oproti zahradě s pěstováním v klasických řádcích, kde je poměr opačný.
  • Šetří čas a peníze – ryjete, hnojíte a zavlažujete pouze záhony, nikoliv půdu na cestách.
  • Menší růst plevele – pěstované rostliny rostou blíže u sebe a plevel takovou konkurenci nesnese.
  • Pohodlnější pro majitele s omezenou možností pohybu – různé výšky, i pro imobilní uživatele. Široký parapet na vrcholu záhonu představuje vhodné místo na sezení i práci.

 

NEVÝHODY  VYSOKÝCH ZÁHONŮ

  • Pořizovací náklady a čas na počátku budování

 


ZAKLÁDÁNÍ VYSOKÝCH ZÁHONŮ
Záhony vyrábíme obvykle v šířkách 90-150 cm, aby se z cesty dalo všude dobře dosáhnout, dlouhé mohou být libovolně. Výška konstrukce by se měla pohybovat v rozmezí 30-120 cm, její tloušťka se bude odvíjet dle množství zadržované zeminy.


Konstrukce záhonu: dřevěné trámky či fošny, kuláče, cihly či kameny, popř. proutí. Dřevěný materiál nemořený a takový, co se pomalu rozkládá (modřín, dub či akát). Velkou chybou mnoha zahrádkářů je používání vysoce toxických železničních dubových pražců! Ochráníme-li navíc dřevo zevnitř kaučukovou folií (EPDM), prodloužíme životnost záhonu. Jelikož je fólie cenově dražší, vyplatí se více u dřeva s vyšší pořizovací cenou (dub, akát). Životnost takového záhonu je pak několik desítek let. Abychom zamezili přístupu hlodavců, je dobré vyložit dno jámy hustým králíkářským pletivem.

Pokud je v místě instalování VZ půda kvalitní, odstraníme nejprve případný travní drn a zvlášť pak svrchní vrstvu zeminy. Obě složky později použijeme do VZ. Pokud budujeme VZ jen mělký, umístíme do spodní vrstvy obrácené drny a navrch rozprostřeme výživnou organickou hmotu (kompost či rozložený hnůj) smíchaný s původní kvalitní zeminou. U záhonu vysokého kolem 100 cm vybudujeme nejprve savé jádro záhonu v podobě starých pařezů, špalků, polen či jiného silnějšího dřeva (nesmí být chemicky ošetřené ani z jehličnanů!). Poté navezeme menší větve, starý nebarevný papír či lepenku a následně drny či jinou půdu se zbytky rostlin. Dřevo a papír můžeme posypat mletým vápencem, aby substrát po jejich rozkladu nebyl příliš kyselý. Navrstvíme další rostlinné zbytky, čerstvý hnůj se zeminou a nakonec alespoň 20 cm organické hmoty v podobě kompostu či uleželého hnoje smíchaného s ornicí. Během vrstvení materiál proléváme vodou a pěchujeme, aby v záhonu nevznikaly dutiny. I tak však musíme počítat s tím, že se záhon bude slehávat. Proto je lepší založit VZ už na podzim a na jaře pak můžeme začít s včasnou výsadbou. Příjemným bonusem takového VZ je až o 10 stupňů vyšší teplota než je teplota okolní půdy a VZ tak může plnit funkci teplého pařeniště. V dalších letech přidáváme jen organickou hmotu do svrchních částí a ty také prokypřujeme. Po 5-6 letech bývá organická hmota již odbouraná a je vhodné celý záhon obnovit. Protože při vrstvení došlo k přerušení spojení s podložím, VZ rády přesychají. Dbáme tedy na dostatečnou zálivku; nadměrný výpar můžeme omezit mulčováním, např. trávou.


STRATEGIE PRO VÝSADBU ZELENINY A BYLINEK
Do výsadeb hojně začleňujeme vertikální plodiny, které se rozrůstají směrem nahoru, nikoli do šířky (hrách, fazolky, okurky). Vertikální opory nemusí být jen strohé, zapojíme fantazii a můžeme z rozličných materiálů vytvářet všelijaké podpůrné tvary (kužele, jehlany).
Rychle rostoucí plodiny (salát, ředkvičky, špenát) vysazujeme do skupinek či pravidelných malých tvarů a často je obměňujeme, nejlépe ve 2-3 týdenních intervalech. Trsy vytrvalých druhů (pažitka, šalotka) naopak udržujeme.
Vyhýbáme se výsadbě přehuštěné, kdy jedna plodina, zejména u velkých rostlin (cuketa, dýně) zabere mnoho místa.
Z odrůd paprik a rajčat vybíráme ty se středními a malými plody, docílíme tak vyšší produkce.
Zkoušíme neobvyklé zeleniny, které přinesou i výraznou dekoraci (lilek, mangold, artyčok, mochyně, topinambur, čekanka, polníček).
Obecně platí, že stejné či příbuzné druhy zeleniny (stejná čeleď) se po sobě nesnesou. To platí zejména pro zeleniny z čeledi brukvovitých (ředkvička, ředkev, košťáloviny), pro mrkvovité (mrkev, celer, petržel, pastinák, fenykl), vikvovité (hrách, fazole) a liliovité (cibule, česnek, pórek). Ostatní čeledi, např. merlíkovité (špenát, mangold, červená řepa), tykvovité (dýně, okurky) a hvězdnicovité (salát, čekanka) tak citlivé nejsou.
K zelenině můžeme přidat prospěšné a zpestřující bylinky a letničky (měsíček, řeřicha, brutnák, sléz maurský). Zahradu zaplňují barvami a vůní, ale také motýly, pestřenkami, divokými včelkami a jiným hmyzem, který lákají jejich květy. Bylinky jako šalvěj, tymián, mateřídouška či dobromysl se spokojí i s chudší půdou. Meduňka, máta, libeček a yzop uvítají raději půdu humóznější a nemusí mít tolik sluníčka. Krásnou vysokou dominantou VZ může být i divizna, ale také pupalka (má i chutné květy). Obě dvouletky vonnými květy potěší zejména noční hmyz.
Zelenině prospívá, pěstujeme-li ji ve smíšených kulturách. Když jsou některé druhy na záhoně vedle sebe, odhánějí si navzájem škůdce, podporují se v růstu a zlepšují si chuťové vlastnosti.
Z některých typů na „dobré sousedy“ uveďme například měsíček, který zneškodňuje v půdě háďátka, jež škodí jahodám a bramborám. Petržel zvyšuje aroma rajčat. Kopr svou vůní a kořenovými výměšky podporuje vzcházení semen. Jeden fenykl zvýší chuťový zážitek z okurek a hlávkového salátu. Levandule a lichořeřišnice působí svou intenzivní vůní proti mravencům a mšicím. Mrkev, cibule a pórek se produkcí aromatických látek navzájem chrání proti škůdcům (pochmurnatka mrkvová, květilka cibulová). Česnek chrání jahody, okurky, mrkev a rajčata proti plísním. Špenát vylučuje z kořenů saponiny a podporuje růst jahod, brambor, zelí a rajčat.
Zálivku provádíme raději méně často a vydatně, nejlépe brzy ráno nebo navečer.
Důležitý je správný okamžik sklizně! Listová zelenina sklizená za ranního chladu a rosy vydrží dlouho čerstvá. Kořenovou zeleninu sklízíme raději večer. Aby zelenina rychle nevadla, zbavíme ji nati, která dýchá a vytahuje z kořenů vodu.

Text Ivana Šálková, foto Olga Kubalová Wankeová

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás.