Blog Praha
Publikováno 23. 3. 2019

Výběr, výsadba a řez ovocných dřevin

Ovocné stromy a keře byly vždy přirozenou součástí české krajiny a zahrady. V posledních letech zájem o pěstování ovoce opět ožívá. Když už máme to štěstí, že jsme vlastníky kousku půdy, mohli bychom to zkusit - s trochou péče nás pak dřeviny plodící ovoce budou těšit mnoho let. Ovocný strom se může stát také krásnou dominantou naší zahrady. Na jaře se obalí květy, ale bude také poskytovat chutné plody, stín, pastvu včelám, úkryt zvířatům… Naším cílem nemusí být soběstačnost v zásobování rodiny ovocem. Není ale nad to, projít se zahradou a mít tu úžasnou možnost: utrhnout si čerstvé plody vlastní práce.

Pořídit si „nějaký stromek“ je celkem jednoduché. Aby však dřevina nejen zdárně prospívala a plodila, ale abychom ji kvůli nevhodnému výběru nemuseli za pár let přesazovat či dokonce úplně odstranit, je důležité:

  • vybrat s rozmyslem, zodpovědně, případně se poradit s odborným prodejcem
  • zvolit odpovídající stanoviště a způsob výsadby
  • povýsadbový řez provést správným způsobem a ve vhodnou dobu


Před koupí si ujasníme klimatické, půdní a vláhové podmínky v místě zamýšlené výsadby, požadavky na maximální vzrůst dřeviny, ovocný druh, dobu zrání, skladování apod. S výběrem nám pomůže odborně zdatný prodejce: poradí se zvolením nejen druhu, ale i odrůdy, správné podnože, s následnou péčí, případně zjara dřevinu také seřízne.

Následující rady, probírající termíny výsadby a povýsadbový (první) řez, se týkají pouze na podzim a na jaře prodávaných dřevin  prostokořenných (s volně založenými kořeny), nikoliv  kontejnerovaných (vysazených v nádobách), které se v posledních letech stále častěji nabízejí. Dřeviny, přesazované z kontejnerů do volné půdy, můžeme samozřejmě sázet během celého roku,  pokud není půda zamrzlá. Zásady, týkající se výběru, způsobu  výsadby a výchovného řezu v dalších letech, jsou v podstatě společné.


CO sázíme?

V posledních letech se nabízí nejen nespočet nejrůznějších novinek v sortimentu, ale rostoucímu zájmu se těší též celá řada historických druhů a odrůd. 

Nejčastěji sázíme jádroviny – jabloň, hrušeň; dále peckoviny - třešeň, višeň, meruňku, broskvoň, švestku, slivoň, renklódu, mirabelku a jiné; ze skořápkatého ovoce hlavně ořešák a lísku; z bobulovin kanadskou borůvku, angrešt, rybíz, maliník, ostružiník, vinnou révu a další. Výjimkou v nabídce není ani sladkoplodý jeřáb nebo arónie, dřín, muchovník, mandloň, jedlý kaštan, moruše, či méně známá kdouloň a mišpule i dužnoplodá růže.

Při výběru musíme správně zvolit nejen ovocný druh, ale také  odrůdu. Liší se od sebe nejen chutí nebo dobou zrání, ale také odolností k chorobám či schopností samoopylení - některé druhy či odrůdy nejsou samosprašné, tudíž vyžadují přítomnost odlišné odrůdy (platí to třeba pro jabloně, hrušně či třešně, ale i pro některé odrůdy višní, slivoní, černého rybízu a další).

Další důležitou volbou je výběr podnože. Podnož má velký vliv na vzrůst, plodnost, stáří a odolnost naštěpované odrůdy. Vybírat můžeme od velmi silně až středně vzrůstných pro větší, kmenné tvary (vysokokmen, polokmen) až po ty rostoucí slabě až velmi slabě (čtvrtkmen, zákrsek).


KDY sázíme?

Ovocné stromky i keře se po podzimním vyorání, v bezlistém stavu, prodávají od druhé poloviny října až do zámrazu, a to jako prostokořenné; to znamená, že jejich kořeny jsou přechodně jen volně založené v sypkém vlhkém materiálu. Na podzim máme k dispozici nejširší sortiment. Pouze výjimečně, a také podle klimatických podmínek, sázíme některé teplomilné nebo špatně se ujímající druhy na jaře (platí to například pro broskvoně, případně pro meruňky a ořešáky). 

Na podzim sázené ovocné dřeviny mají před jarní výsadbou náskok a využijí i zimní vláhu, které je v podzimních měsících dost. Ovocné dřeviny do zimy zakoření a dobře přečkají mrazivé období. Na jaře musíme častěji zalévat - dřeviny nemají mnohdy dostatek času dobře zakořenit, neboť při vyšších teplotách současně vyraší i jejich nadzemní části a listy odpařují vodu.


JAK sázíme?

Před výsadbou kořeny na několik hodin namočíme. Pokud nemůžeme sázet hned, stromek založíme do vlhké zeminy či písku ve stínu. Kořeny nikdy nenecháváme na vzduchu.
Vysazujeme tehdy, když není půda přemokřená nebo zmrzlá. Před zasazením místo prokypříme, provedeme částečnou výměnu půdy - vylepšíme uleželým kompostem, nepřehnojujeme. Před výsadbou zarazíme do jámy kůl - stromek posléze vyvážeme tak, aby kůl nezasahoval do korunky. Kořeny musí být volně rozprostřené, nikoliv ohnuté. Stromek sázíme tak hluboko, jak rostl ve školce – nesmí dojít k zakořenění odrůdy naroubované na podnoži. Zemina musí ke kořenům dobře přilnout. Po vysazení opatrně přišlápneme a potom teprve (2-3 konvemi) vydatně zalijeme; zálivku případně před mrazy ještě zopakujeme. Na jaře zaléváme častěji. 

Prostokořenný i kontejnerovaný keřový rybíz a angrešt sázíme vždy o 10 cm hlouběji, než rostl ve školce. Po výsadbě, vždy ale až na jaře, výhony u prostokořenných sazenic velmi silně seřízneme. Také prostokořenný stromkový rybíz a angrešt seřezáváme zjara po výsadbě minimálně o dvě třetiny; kolíky pro úvazky musejí procházet korunkou. Sazenice maliníku vysazujeme hlouběji, pruty zakracujeme na 20 cm.

Kanadská borůvka vyžaduje naprosto odlišný substrát, než ostatní ovocné dřeviny. Vykopeme jámu minimálně 50x50 cm, do které vysypeme buď speciální substrát pro borůvky nebo smísíme rašelinu a uleželý kompost 2:1.


PROČ, KDY A JAK řežeme?
Přesazení ovocné dřeviny ze školky na trvalé stanoviště je velkým zásahem do látkové výměny mezi kořenovou a korunovou částí stromku. Při vyrývání ve školce přichází stromek zhruba o tři čtvrtiny kořenů, zbylé kořeny by nedokázaly v prvním roce po přesazení neúměrně velkou korunku vyživovat. Proto musíme tuto nerovnováhu upravit povýsadbovým řezem. Po podzimní výsadbě řežeme jinak než po výsadbě na jaře (podzimní výsadba umožňuje stromku zacelit rány na kořenech a ještě před zimou vytvořit kořeny nové, kdežto na jaře sázený stromek musí zacelit rány na kořenech i po řezu v korunce a navíc je pro něj vláha v čerstvě nakypřené půdě špatně využitelná).

Kořenovou část šetříme co nejvíce - zakracujeme pouze poškozené a zaschlé části, konce kořenů začistíme kolmo až do zdravého bílého pletiva.

Řez po podzimní výsadbě provádíme vždy až zjara! Hlavní výhon, tzv. terminál, je vlastně pokračováním kmene, z něhož rostou postranní výhony – větve. V korunce ponecháváme většinou 4 pravidelně rozmístěné výhony, tzv. kosterní. Případný tzv. konkurenční výhon (vidličnaté větvení) úplně odřízneme. Potom zakracujeme postranní výhony na pupen směřující ven z korunky, a to tak, aby všechny seříznuté výhony končily přibližně ve stejné rovině (většinou tudíž nejnižší výhon řežeme jen málo a naopak z nejvýše postaveného odřízneme větší část). Terminální neboli hlavní výhon řežeme až nakonec. Musí vždy převyšovat rovinu seříznutých kosterních výhonů asi o 10 – 20 cm, tím zachováme jeho vedoucí úlohu v růstu.

Stromek vysazený na jaře řežeme velmi hluboko. Kosterní výhony zakrátíme za prvním pupenem rostoucím ven z korunky. Tímto radikálním řezem zamezíme neujmutí stromku nebo tzv. zababčení (zaostávání ve vývinu).

U broskvoní, které sázíme raději v jarním termínu, rovněž zkracujeme postranní výhony za prvním pupenem rostoucím ven z korunky, ale navíc úplně odřezáváme terminální výhon, čímž vytvoříme tzv. kotlovitou neboli dutou korunku.


V DALŠÍCH LETECH…
…nezapomínáme na výchovný řez a řez udržovací. Termín řezu se liší – jádroviny řežeme před začátkem vegetace, peckoviny až po narašení či v květu a během léta. Okolí stromků a keřů udržujeme v bezplevelném stavu, půdu mělce kypříme, zavlažujeme, hnojíme atd. Pokud se chceme zorientovat alespoň v základní problematice týkající se řezu a výživy stromů a keřů, měli bychom veškeré informace čerpat z původní české odborné literatury a z důvěryhodných internetových zdrojů.

 

Text a foto Olga Kubalová Wankeová

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás.

Související položky